No ale zase dobrý, že jsem na to konečně po 20-ti letech hraní přišel Sranda je, že se to chová úplně stejně jako závislost, tzn. platí tam že čím víc hraješ tím víc chceš hrát a pomůže jen se prvních 14 dní zaseknout, že to prostě pouštět nebudu nebo nějaká viróza co tě přismahne do postele. Ale zase jsem přišel o detekci nemoci, vždycky když jsem neměl chuť si něco zahrát tak jsem věděl, že jsem nemocnej 
To právě ne - hraju, páč sem zdravej a ne nemocnej 
Ale jde o to, že dnešní hry (střílečky) jsou dost jednoduchý, před léty to bylo o dost těžší, nebo mě to tak připadá. Já si teďka vyhraju s linuxem a distribucema LM, k nějaký nový gamese si kecnu, až abgrejduju grafiku a to ještě chvíli potrvá. Nějak na to nespěchám, leda že by se podělal notebuk a musel bych nuceně přejít na plechovej PC, to jo. Zatím se tak nestalo ... 
No moje zkušenost: - to není nemoc, jenom útěk z reality, před sebou samým, před blbým pracovním prostředím, před nefunkčním vztahem ... u každýho by se něco našloAllconius píše:No já si koupil ten Skyrim a asi 14 dní potom co sem si to zaktivoval na steamu jsem přestal hrát hry. No bylo to i tím létem, že na to nebyl čas a taky jsem pozoroval, že mě to mění. Mamka třeba za mnou přišla něco důležitýho řešit a jsem ji třeba odbyl že teď ne, že mě zabijou a nedá se to uložit. A taky bylo divný, že spoluhráči v online hře byli mladší o 30 let
Nejdřív sakra dlouho utíkáš někam, pak přijdou "nemoci" aby ti ukázaly, že tudy teda ne a pak přijdeš na to před čím utíkáš a dokážeš to vyřešit a zdravíčko se skokově zlepší a ještě se divíš, že ti to trvalo tak dlouho a pak přijde něco jinýho ,ale tobě to už jde vyřešit rychleji, protože za sebou máš zkušenost, že to jde neutíkat a chce se mi napsat bojovat, ale to asi není to správný slovo, tak teda, že to jde neutíkat a žít. Celkově mám pocit, že tohle se člověk zřejmě učí celej život Napsal jsi to hezky, ten útěk vede právě k tomu, že na to doplatí tobě blízký člověk, ten kdo tě má rád, což je hnusný. No každopádně příští život už budu chytřejší a začnu hnedka od mala třídit důležité věci od nepodstatných. A až mi rodiče ve 2 letech koupí tablet, tak jim ho omlátím o hlavu, že to nechci, že důležitější je zaplatit nájemzbyna píše:No moje zkušenost: - to není nemoc, jenom útěk z reality, před sebou samým, před blbým pracovním prostředím, před nefunkčním vztahem ... u každýho by se něco našloAllconius píše:No já si koupil ten Skyrim a asi 14 dní potom co sem si to zaktivoval na steamu jsem přestal hrát hry. No bylo to i tím létem, že na to nebyl čas a taky jsem pozoroval, že mě to mění. Mamka třeba za mnou přišla něco důležitýho řešit a jsem ji třeba odbyl že teď ne, že mě zabijou a nedá se to uložit. A taky bylo divný, že spoluhráči v online hře byli mladší o 30 let
